ZDÁNLIVÝ POHYB

​

Muybridgovo a Stanfordovo snažení navázalo na zájem celé řady lidí jejich doby. Lékaři i filozofové studovali a snažili se pochopit fenomén “zdánlivého pohybu”. Jak to, že rychle se střídající obrazové vjemy někdy splývají v jeden? Jak to, že se občas točící kola zdánlivě zastaví? Devatenácté století bylo stoletím fascinace pohybem. Dobou vynálezů, které byly někdy učebními pomůckami, jindy hračkami – a často obojím. 

Zároveň to byla doba vědeckého zkoumání a usilování o přesnost. Muybridgovy fotografie měly velký dopad na představu, jak by měl být  “správně”  zobrazován pohyb – a nejen ten koňský. Snaha některých malířů o “fotografickou přesnost”  však postupně vedla ty další k zobrazování světa tak, jak ho doopravdy vnímáme. Ne jak ho vnímají a zaznamenávají fotografické přístroje, ale jaký z nich máme dojem my, lidé. Úsilí o realističnost nám tak paradoxně přineslo i impresionismus a kubismus. A znovu nás upozornilo na to, že každý způsob zobrazení vychází ze své doby – vždyť ani malíři, kteří nepoužívali perspektivu, neviděli svět jinak, než ho vidíme my. A ani nebyli nijak méně zruční či snad naivnější.
 

​